O Divadle rozmanitostí >

O Divadle rozmanitostí

Dvě desítky let hraje pro malé i velké diváky Divadlo rozmanitostí, loutková scéna Městského divadla v Mostě. U kolébky tehdy stáli Jaromír Šnajdr a Jiří Středa. Psal se datum 1. září 1987. Nový soubor, složený převážně z litvínovské Loutky, neměl své zázemí, a tak nějaký čas hrál pod střechou dnešního REPRE divadélka Pod koulí. Budova Divadla rozmanitostí, někdejšího Kulturního a společenského střediska Máj, se upravovala po potřeby profesionálního loutkového divadla. První diváci sem slavnostně přišli 15. prosince 1988.

TAKOVÝ JE KOLOBĚH ŽIVOTA

Za dvě desítky let se v divadle vystřídalo několik desítek herců, hereček, režisérů, výtvarníků, osvětlovačů, kulisáků, zvukařů. Zakládajícího uměleckého šéfa Jiřího Středu vystřídal po deseti letech Antonín Klepáč. 

Za dvě desítky let pochopitelně zestárli dětští diváci, z malých předškolních dětí jsou rodiče a vodí na pohádky své děti. Takový je koloběh života.
 

OHLÉDNUTÍ ZA PRVNÍ PREMIÉROU

Úplně první premiérou souboru Divadla rozmanitostí  9. října 1987 byly dvě pohádky H. Ch. Andersena Tak povídej v režii Jiřího Středy. Scénu a loutky tenkrát navrhla Jaroslava Žátková, scénickou hudbu složil Miroslav Pokorný, osvětlovačem byl František Beran, zvukařem Ladislav Jabůrek, jevištním mistrem Mojmír Pospěch. Hráli: Attila Kováč, Jana Lavičková (dnes Galinová), Viera Rumpíková, Jitka Lišková (dnes Raková), Ivana Lantová, Petr Gabara.

VZPOMÍNKA JITKY RAKOVÉ

„Tak povídej byly dvě pohádky – Císařovy nové šaty a Princezna na hrášku. Já jsem tenkrát hrála prince,“ vzpomíná loutkoherečka Jitka Raková,  která stála u prvopočátků Divadla rozmanitostí a s malými přestávkami je mu věrná dodnes. „Loutky byly voděny na principu černého divadla, jen vpředu byl jeden živý herec. Premiéra byla v kulturáku, kde jsme ještě rok hráli, než jsme mohli vstoupit do zrekonstruovaného objektu Máje – Divadla rozmanitostí. Naše začátky byly dobrodružné, někteří přišli na konkurz z ulice a šéf je přijal. Jiří Středa byl neustálý učitel. Ty, kteří nic neznali o divadle,  trpělivě učil. Lidi, co neměli vůbec zkušenosti, byli hodně překvapení, jak je práce s loutkou fyzicky náročná,“ ohlíží se zpět do začátků Divadla rozmanitostí Jitka Raková a dodává, že tenkrát byla dobrá parta, vznikalo nové divadlo, všechno se utvářelo.

ALESPOŇ NĚKTERÁ JMÉNA

Jmenovat všechna představení a všechny, kteří divadlem za dvacet let prošli, by bylo na samostatné vydání Kulturního kalendáře.  Vzpomeňme tedy několik scénografů, výtvarníků, řezbářů, kteří jsou pro loutkové divadlo svým způsobem pilířem. 

Dlouho a významně v divadle působil řezbář Zdeněk Bauer, na inscenacích se podíleli vynikající scénografové a výtvarníci: Marie Stejskalová,  Michal Hejmovský, Naďa a Dušan Sotákovi, doc. Pavel Kalfus, Ivan Antoš, Pavel Zikmund, Irena Marečková, Petr Matásek, Jaroslav Milfajt. 

Scénickou hudbu pro Divadlo rozmanitostí skládali převážně Vítězslav Hádl, Miroslav Pokorný, Jan Turek, Zbyněk Matějů, Tomáš Alferi, Štěpán Škoch, Jiří Koptík, David Švorc, Míra Kuželka a Richard Řeřicha, David Rotter.

Režijně na inscenacích pracovali Jiří Středa, Jurij Galin, Zdeněk Říha, Pavel Polák, Antonín Klepáč a další.

SPOLEČNÉ PROJEKTY S ČINOHROU

Během dvaceti let pracovalo Divadlo rozmanitostí také na několika společných projektech s činohrou Městského divadla v Mostě. Světlo světa spatřily tři inscenace, kde společně hráli loutkoherci a činoherci na jevišti mosteckého „velkého“ divadla. Byly to tituly: Anička Skřítek a Slaměný Hubert, O důmyslném rytíři Donu Quijotovi de la Mancha, Hobit.

ZAČALI NA ZELENÉ LOUCE

V sezoně 1996/1997 vystřídal uměleckého šéfa Jiřího Středu Antonín Klepáč. Nebyl v Divadle rozmanitostí žádným nováčkem, protože už předtím pohybově spolupracoval na několika pohádkách. Začátky neměl vůbec jednoduché. Po deseti letech existence musel vybudovat nový ansámbl, protože většina členů stávajícího souboru odešla za nově vznikajícím divadlem v Litvínově. „Rozmáňu zůstali tehdy věrni pouze dva herci – Ivana Lantová a Petr Rak. Vyhlásil jsem tedy konkurz a začali jsme takříkajíc na zelené louce,“ říká Antonín Klepáč.

DIVADLO JE OTVÍRÁNÍ DVEŘÍ

„Tvořit divadlo pro děti je poslání. Naším posláním je těm nejmenším, předškolním dětem i těm náctiletým předávat jistá poselství nejen z dějin české, ale i světové klasiky. Naším úkolem je připravovat každou hru tak, aby byla čitelná, srozumitelná, aby se u ní diváci zamysleli i zasmáli. Aby svým způsobem navazovala na školní osnovy a aby vychovávala.  Divadlo je srozumitelnější cesta výkladu dějin, klasiky, je obrazným dokreslením mluveného slova kantora ve třídě. Proto jsme měli na repertoáru například Pohádku o Rusalce, Romea a Julii, Carmen, Tři mušketýry – tituly zdánlivě zavánějící téměř jen Národním divadlem. Divadlo je otvírání dveří, nabízení jiné cesty, než kterou znají soudobé děti a mládež z televize a počítačových her,“ říká Antonín Klepáč.

 

Z HERCŮ MUZIKANTI A KLAUNI

Po té, co se uměleckému šéfovi podařilo do souboru získat hudebního skladatele, autora, muzikanta a vynikajícího korepetitora Tomáše Alferiho, rozjelo divadlo autorská hudební díla „šitá na míru“ té které inscenaci. Loutková scéna se pomalu a jistě mění v divadlo, kde se v daleko větší míře využívá hudebnosti souboru. Z herců se na jevišti stávají nejen zpěváci, ale také zdatní hráči na hudební nástroje. Vzpomeňme například Cestu kolem světa za 80 minut, Muzikantské pohádky, Kocourkov, Brouci aneb The Beatles. V poslední premiéře dvacáté sezony Klaunský orchestr se herci promění v hudební klauny.

 

PŘÁNÍ DO DALŠÍCH LET

Divadlo rozmanitostí má dnes soubor, který dokáže splnit uměleckou náročnost rozmanitého repertoáru. Má denně dvakrát zaplněné hlediště a často hraje na zájezdech doma i v zahraničí. „Jsem rád, že se soubor konečně stabilizoval a přeji všem hercům i všem z umělecko-technického personálu, aby si zachovali i nadále lásku k divadlu, snahu se zdokonalovat a děkuji jim za krásná představení, na kterých se podíleli a přeji jim další nádherné role a inscenace,“ sděluje Antonín Klepáč.

Velkou odměnou všem jsou rozzářené oči dětí. To ale nestačí, je zapotřebí stejně jako doposud také vstřícnost města Mostu, Ústeckého kraje… Ostatně, jak praví ředitel Městského divadla v Mostě PhDr. Václav Hofmann: „Přeji Divadlu rozmanitostí hodně štěstí, ještě víc přátel, méně nepřátel a spoustu hodných strýčků, kteří pro něj budou mít nejenom pochopení, ale vždy i nějakou tu korunu. Vzdělání i zábava je holt pěkně drahá věc.“

 Radka Slížová